Chirurgické extrakce zubů

   Každá extrakce zubu je vlastně chirurgickým výkonem, nicméně jako "chirurgickou" označujeme extrakci zubu tehdy, je-li spojena s odklopením mukoperiostálního laloku (nadzvednutí laloku tvořeného sliznicí a okosticí), popř. snesením části kryjící kosti. Nejjčastěji se chirurgicky extrahují zuby dolní moudrosti. Velmi často tento zub prořeže do dutiny ústní jen zčásti a zbývající část korunky zůstává kryta slizniční kapsou, ve které ulpívají zbytky stravy, množí se bakterie a čas od času dochází k zánětu této přilehlé sliznice kolem zubu, tzv. dentitio difficilis, neboli situace, kterou lidé nejčastěji označuji, že "bolí osmičky". Zánět samotný je třeba zklidnit výplachy antiseptickými roztoky, případně antibiotiky, a poté v období klidu naplánovat chirurgickou extrakci zubu. Špatná čistitelnost a následná destrukce kazem je dalším důvodem extrakce zubu.
   Za obtížným prořezáváním osmiček stojí zkracování čelisti, jakožto projev vývoje člověka jako druhu. Osmičky tak často nemají na správní zařazení do zubní řady prostor a zůstavají zaklíněné v různých, někdy až bizarních, polohách a kořeny zubu mohou nabývat nejrůznějších zakřivení. To potom také určuje náročnost a čas chirurgické extrakce. Většinou (ne vždy) je odstranění horních osmiček jednodušší záležitostí než dolních. Stejně tak pooperační diskomfort bývá výraznější po odstranění dolních osmiček.
   S extrakcemi jsou vždy spjata určitá rizika, se kterými Vás před výkonem seznámíme při podepisování informovaného souhlasu.
  

Mnohočetné extrakce zubů 

   Jedná se většinou o odstranění zbývajících zubů v zubním oblouku, které z důvodu destrukce kazem nebo parodontopatií již nemají dlouhodobou prognózu a tyto extrakce se provedou v jednom sezení.
   Výhodou jednodobého zákroku pro pacienta je úspora času a stresu, celkově méně anestetik, méně analgetik. Při nutných opatřeních ohledně chronické medikace není třeba opakovaných změn léků, dávkování, spec. přípravy apod. Součástí výkonu je ohlazení kostních okrajů, excize všech paradentálních chobotů a sutura rány "en bloc", což zlepšuje hojení rány a vytváří lepší podmínky pro budoucí zubní náhradu.
   S výhodou je užívána stará, již nevyhovující protéza nebo tzv. krycí deska (podobná tělu protézy bez zubů, vyrobena ze šelaku nebo pryskyřice), která se po skončení výkonu přiloží na zubní oblouk přes krycí pastu. Chrání tak extrakční rány, zmírňuje bolestivost a urychluje hojení.

Resekce kořenového hrotu, exstirpace kostních cyst

   Resekce kořenového hrotu znamená odstranění špičky kořene zubu, kterou z nějakého důvodu nelze dostatečně endodonticky ošetřit. Vzhledem k pokrokům v endodontické léčbě je v dnešní době potřeba tohoto výkonu menší. Každopádně je neprovádíme v situacích, kdy ještě nebyly vyčerpány možnosti ortográdního endodontického ošetření kořene.
   Z čelistních cyst se nejčastěji setkáváme s cystami kořenovými, které mají infekční původ v neošetřeném či nedostatečně ošetřeném kořenovém zubním kanálku (vznikají z dlouhodobě neřešeného "zubního váčku"). Má-li být celé ošetření dlouhodobě úspěšné, je třeba, aby byl tento zub předem kvalitně endodonticky ošetřený, v opačném případě je nutné jej extrahovat. Není možné chirurgicky ošetřit cystu a ponechat infekci v zubu.
   Další nejčastější kostní cystou je cysta folikulární, nejčastěji v rámci nedostatečně prořezaného zubu moudrosti. Tato cysta se odstraňuje spolu se zubem moudrosti.
   Neléčené cysty se během let pozvolna zvětšují, roztlačují kořeny zubů, oslabují čelist, která je pak náchylnější ke zlomení. Cysty mohou zhnisat a vzácně se mohou maligně transformovat. Je tedy nezbytné jejich odstranění. 
   Chirurgické ošetřování kostních cyst spočívá v odstranění cystického vaku po odklopení mukoperiostálního laloku, případně po vytvoření kostního okna. Někdy je s výhodou provést tzv. dekompresi cysty pomocí fenestrace za účelem zmenšení tlaku cysty na okolní tkáně, výsledkem je zmenšení cysty a tím menší radikalita a větší bezpečnost  následného výkonu odstraňování cysty (s ohledem na sousední zuby a anatomické struktury). Materiál cystického vaku se odesílá k bioptickému vyšetření. Následné hojení kostní rány vychází z krevní sraženiny, která se v ráně vytvoří a je nejpřirozenějším "obvazem". Pokud je kostní dutina po odstranění cysty velká, je pravděpodobné, že se část krevní sraženiny rozpadne a dutina bude zhojena kostí jen zčásti, zbytek bude zhojen neplnohodnotně. To ve výsledku oslabuje čelist a zhoršuje podmínky v místě případného zavedení zubního implantátu. Proto je v takové situaci vhodné do rány aplikovat tzv. umělou kost ve formě granulí, která po smíchání s krví vytváří "lešení" pro krevní buňky, stabilizuje krevní sraženinu a vytváří podmínky pro nerušené hojení kosti.
   Nezřídka se stane, že cysta roste dlouhodobě bez jakýchkoliv symtomů a odhalí se náhodně při rtg vyšetření, někdy takové cysty dorůstají značných rozměrů a jejich odstranění je spojeno s vyššími riziky krvácení či zlomení čelisti. V takových případech je lépe zákrok provést v celkové narkóze při hospitalizaci na oddělení čelistní chirurgie.


Komunikace extrakční rány s čelistní dutinou (oroantrální komunikace)

   Při extrakci zubů v horním postranním úseku se velmi často stává, že ošetřující bezprostředně po výkonu zjistí, že extrakční rána komunikuje s čelistní dutinou (z rány vycházejí bublinky a při zkoušce, kdy stlačíme nos a vyzveme ke smrknutí, z rány syčí vzduch). Taková situace je dána anatomií horní čelisti a případnou přítomností zubních váčků a ošetřující lékař na ní má většinou minimální vliv. Nejde o závažnou komplikaci, je však nutné ji ošetřit týž den, jinak hrozí rozvoj infekce čelistní dutiny (sinusitis). Pokud dojde současně k zatlačení části zubu do čelistní dutiny, je nezbytné jej odstranit.
   Zub z čelistní dutiny odstraňujeme ze stávající rány, případně po jejím rozšíření a vytvoření kostěnného okna do čelistní dutiny. Samotná operace uzávěru komunikace spočívá v plastice dásně - vytvoření mukoperiostálního laloku, jeho uvolnění a přešití přes vzniklý defekt, případně využíváme ještě druhý (vnitřní) lalok vytvořený uvolněním malého množství tkáně tukového tvářového polštáře.
   V některých případech však plastika nelze provést z důvodu již přítomné hnisavé infekce v čelistní dutině (bolestivost tváře, z rány nebo nosu vytéká hnis, případně z nosní dírky dané strany pacient cítí hnisavý zápach). Takové situace
je nutné zvládnout opakovanými výplachy čelistní dutiny a antibiotiky. Teprve po zklidnění zánětu přistupujeme k plastice komunikace.
   Dále také viz Poučení po výkonu.


Preprotetická chirurgie

   Jedná se o souhrn výkonů na měkkých a tvrdých tkáních dutiny ústní, které zlepšují podmínky pro dobré "sezení" zubní protézy. Před érou implantátů byla jedinou a poslední možností, jak takového stavu dosáhnout, nicméně i dnes si zachovává své místo.
   Nejčastější výkony preprotetické chirurgie jsou: ohlazení nerovností dásňového výběžku (egalizace) , snesení kostěnných výrůstků (torus palatinus / mandibularis), odstranění vlajícího hřebene a fisurálních granulomů, zrušení nepříznivého úponu slizničních řas (frenul), prohloubení ústní předsíně (vestibuloplastika) případně spojená s odběrem a fixací patrového slizničního štěpu.


Odstranění menších slizničních útvarů

Rutinně odstraňujeme drobné nezhoubné nádorky (fibromy, papilomy, lipomy, hemangiomy, ..) a cysty (nejč. mukokély) dutiny ústní.



Před stomatochirurgickým zákrokem s pacientem probereme průběh a specifika výkonu a pooperační péče, zodpovíme všechny dotazy, vysvětlíme možná rizika a pacient podepíše informovaný souhlas. Po výkonu je každý pacient znovu poučen o pooperační péči a je zván na kontrolu.
Stomatochirurgické výkony jsou prováděny v lokální anestesii, v poklidné atmosféře a není třeba se jich obávat.
Blíže také viz informace o předoperační a pooperační péči